ztřeštěnec

ztře-ště-nec

Существительное, одушевлённое, мужской род, заканчивающееся на -ce или -ec, обозначающее деятеля. Тип склонения: 5*a m a Корень: --.

• МФА: ед. ч. [ˈstr̝̊ɛʃcɛnɛt͡s], мн. ч. [ˈstr̝̊ɛʃcɛnt͡sɪ]

1. сорвиголова, сумасброд ◆ Dovedla jej sobě úplně podmanit, učinit z něho jednoho z oněch bláhových ztřeštěnců, jednoho z oněch zuřivých šílenců, jež pohled či sukně ženy sežíhá na hranici smrtelných vášní. Ги де Мопассан, «Le Champ d’oliviers (Оливковая роща), перевод на чешский Pavel Projsa», Источник: https://cs.wikisource.org/wiki/Olivový_sad г. ◆ Neprchl, alebrž couvl jsem, odpověděl D. Quijote, neboť věziž, že udatnost, nespočívá-li na základě opatrnosti, nazývá se třeštivostí, a zdar velkých činů ztřeštěnce připisuje se spíše šťastné náhodě než zmužilosti ◆ „Slečna mne uvede v zoufalství, to vím! ani předpuštěn nebýt! A pro takového ztřeštěnce, pro šílence, jenž kazí štěstí sobě a jiným...“ Karel Čapek, «Inženýr Racek»

1. zbrklík, odvážlivec, pomatenec, potřeštěnec, šílenec

1. rozumbrada, uvážlivý, rozvážný, opatrník

1. člověk, muž

Происходит от прилагательного ztřeštěný, которое сформировано от глагола třeštit - бредить, таращить